Skutečně, v Evropě snad není vůči Bruselu patolízalštější vlády, než je ta Fialova. Pro pochvalu cizích mocipánů jsou připraveni udělat cokoliv. S cílem rozbít V4, která se znelíbila západoevropským progresivistům, se dnešní vláda již ujímala svého úřadu. Neomezená masová migrace, zelené nesmysly, genderové šílenství – to všechno Fialova vláda na evropské úrovni schvaluje a bez jakéhokoliv odporu doma prosazuje.

Ve vztahu k válce na Ukrajině jsou pozice Polska i Maďarska racionální. Pro obě země jde o sousední stát. Polsko má s Ukrajinou staletou společnou historii a významné zájmy na jejím Západě. Navíc je prodchnuté tradičním nepřátelstvím k Rusku. Maďarsko naopak má s Ukrajinou problém, neboť k té připojil po druhé světové válce tyran Stalin Podkarpatskou Rus, která byla tisíc let součástí uherského státu, k Ukrajině nikdy v historii předtím nepatřila a žije tam velká maďarská menšina. Té se tam dobře nežije a to je zdrojem trvalého napětí ve vztazích obou zemí. Politika Polska a Maďarska vůči konfliktu je proto různá, ale jasná, logická a srozumitelná.

Naproti tomu hysterie české vlády, její posedlost válčením na Ukrajině, na které nemáme ani finance ani významnější materiální prostředky, je nepochopitelná. Představa, kterou naše vláda šíří, že po Ukrajině přijdeme ze strany Ruska na řadu my, je od členské země NATO zcela nepochopitelná a je zcela v rozporu s realitou. Vysvětlením je jenom snaha zalíbit se hegemonům.

Stejně absurdní je politika této vlády vůči Číně, vůči níž je oficiální nepřátelství naší vlády otevřenější a agresívnější než postoje samotných USA. Oslavy příletu prvního letu linky z tchajwanského Tchaj-peje v situaci, kdy nemáme žádné letecké spojení s pevninskou Čínou, odkud k nám ročně jezdilo přes 600 000 movitých turistů, je jenom smutnou ilustrací této „zahraniční politiky“.

Také vnitřní politika je samý „úspěch“ v podobě inflace, úsporných balíčků, škrtů a skandálů. Popularita vlády je na dně, hvězda opozičních stran, především Ano v průzkumech stoupá. Vládnoucí politiky to však evidentně netrápí, bezostyšně hovoří o svých „úspěších“ a nepřízeň voličů jim zřejmě těžkou hlavu nedělá.

Proč tomu tak může být, poodhalil v rozhovoru, který poskytl na hudebním festivalu v Ostravě, prezident Pavel. Ten bez mrknutí oka vždy vezme za svůj jakýkoliv, i ten nejextrémnější progresivistický projekt a je připraven ho prosazovat. Tentokrát zmínil, že chce u nás prosadit internetové hlasování ve volbách. Prý to odpovídá 21. století. To je skutečně dobrý argument.

Tak již ne jenom korespondenční hlasování pro krajany v cizině. Už leze šídlo z pytle ven – konec přímého a tajného hlasování. O výsledcích voleb a poměrech v zemi budou rozhodovat režimní ajťáci, hackeři nebo nejlépe tajné služby (naše i cizí). Pomineme-li možnosti hackerů a zfalšování volebního výsledku touto cestou, znamená internetové hlasování to, že sice nebudeme vědět, zda svobodně hlasoval skutečně oprávněný volič, ale zato budeme vědět, jak hlasoval. A to je konec demokracie. Ta se konec konců všem zeleným pokrokářům dávno zajídá, protože dává hlas lidem, kteří planetě jenom škodí, a jejich zájmy a potřeby zelenou elitu budující, jak kdosi výstižně řekl, „socialismus pro miliardáře“, nezajímají. Internetové hlasování by poškodilo starší generaci, která má životní zkušenosti a nevyznává absurdní pokrokářskou ideologii. Naproti tomu zvýhodní nezkušené, ale technologiím propadlé nejmladší voliče, ve školách již dostatečně indoktrinované, kteří žádné politické nebezpečí pro pokrokáře nepředstavují.

Takže se máme na co těšit. A proto je v této souvislosti dobré si neustále připomínat, jak důležité všechny ty nejbližší volby podle starých pravidel budou. Mohou být totiž ty poslední, v nichž ještě bude možné něco měnit. Pokud občané nepřijdou a budou jenom v soukromí tiše nadávat, dočkají se toho nejhoršího. Je k tomu vážně nakročeno.