Svátek má: Svatoslav

Zprávy

Velikost textu:

Prospect: Změní Biden politický směr USA? S tím nepočítejte!

Prospect: Změní Biden politický směr USA? S tím nepočítejte!

Nelze očekávat, že Joe Biden radikálně změní americkou zahraniční politiku, píše britský časopis Prospect. Jeho rozsáhlá analýza patrně Bidenovy příznivce nepotěší.

Joe Biden, budoucí prezident USA
22. listopadu 2020 - 07:20

I když se to mnohým zdá nevyhnutelné, ve skutečnosti nemá nový majitel Bílého domu sílu ani záměr provést „zásadní reset“ na mezinárodní scéně, zdůrazňuje článek.

Hlavním přínosem, který může Joe Biden přispět k zahraniční politice, bude pokus alespoň částečně obnovit „poskvrněnou reputaci“ a obnovit sebeúctu Američanů, píše Anatol Lieven v článku pro Prospect. Podle jeho názoru bude existovat jen několik radikálních opatření, takže nelze očekávat, že Biden bude skutečně schopen transformovat zahraniční politiku.

S tím by se nemělo počítat, protože nový americký prezident nebude mít sílu ani chuť provést zásadní reset, zdůrazňuje článek.

Autor jen připouští, že by jedním z nejdůležitějších kroků mohl být návrat Washingtonu pod vedením nové administrativy k Pařížské dohodě o změně klimatu, z níž dříve Donald Trump odešel: „Kromě toho, že změna klimatu hrozí globální katastrofou, budoucí škody Spojeným státům oteplováním daleko překročí vše, co Čína a Rusko mohou udělat, kromě jaderné války.“

Samotný podpis této dohody se však jen máloco změní, až na to, že částečně obnoví americkou prestiž na mezinárodní scéně, uvádí se v článku. Faktem je, že mnoho zemí také podepsalo Pařížskou dohodu, ale neplní si své závazky - i když smyslem těchto dohod je přesně jednat, píše Prospect.

Důležitou roli zde bude hrát otázka, zda se demokratům podaří získat většinu v Senátu - to však bude jasné až v lednu, kdy Georgia uspořádá druhé kolo, uvádí se v článku. Pokud se jim to nepodaří dosáhnout, pak republikánští senátoři budou určitě nadále tvrdohlavě blokovat jakékoli legislativní iniciativy demokratů. Pak nebudou moci bez omezení přijímat nové zákony a zavádět nové daně bez překážek, varuje autor.

Senát navíc bude muset ještě schválit kandidáty do nového kabinetu. A pokud demokraté v Senátu nezvítězí, pak bude muset Biden jednat podle prezidentských dekretů, což také výrazně zúží manévrovací prostor v zahraniční politice, uvádí se v článku. Ačkoli zkušenosti Obamy a Trumpa ukazují, že tím lze také něčím dosáhnout, demokraté pak zjevně nebudou schopni realizovat slibovaný „zelený nový kurz“, a autor předpovídá: „Schválení Pařížské dohody Bidenem se tak stane jeho nejdůležitějším symbolickým a bezvýznamným z praktického hlediska rozhodnutím zahraniční politiky “.

Podle jeho názoru se zahraniční politika v dalších klíčových otázkách pod Bidenovou administrativou změní jen velmi málo, s výjimkou celkové atmosféry: „Lidé, kteří směřují na vysoké pozice, patří do jádra washingtonského establishmentu v oblasti zahraniční politiky a bezpečnosti. Obamův poradce Ben Rhodes je označil za „skvrnu“ za jejich nadpřirozenou schopnost očernit každého, kdo se pokusí změnit svůj postoj ke světu,“ uvádí se v článku.


V podmínkách „celkové hysterie“, ve které musel Trump jednat, vlastně neudělal nic, aby změnil předchozí americkou strategii v řadě klíčových otázek, zdůrazňuje autor. Přestože někdy pozitivně prohlásil Vladimíra Putina nebo Kim Čong-una, americká politika vůči Rusku a Severní Koreji jako celku se v praxi vůbec nezměnila, píše Prospect.

Autor se domnívá, že tam, kde Trump ještě mohl provést závažné změny, je demokraté do značné míry uznali a přijali, takže je nepravděpodobné, že by se rozhodli něco napravit. Především zde mluvíme o politice vůči Číně a směru vyhnout se novým válkám. Rostoucí nepřátelství USA vůči posilující Číně sahá až do „obratu k Asii“, které vyhlásili Obama a Hillary Clintonová v roce 2011 - což přeloženo z diplomatického jazyka ve skutečnosti znamená politiku omezování Číny, uvádí se v článku.

Nasazení nových amerických jednotek ve východní Asii, vývoj nových zbraňových systémů pro použití v čínských pobřežních vodách, rozvoj partnerství s Indií - to vše začalo za Obamovy vlády, připomíná autor. Ano, Trump také zavedl nová těžká cla na čínské zboží a přijal také opatření k omezení Číny v oblasti globálních informačních technologií - v souvislosti s těmito opatřeními však bude na Bidenovu administrativu vyvíjen tlak různými směry, zdůrazňuje článek.

Na jedné straně se s největší pravděpodobností bude chtít vrátit k Obamově strategii rozšiřování zón volného obchodu o spojence, kteří vylučují Čínu. „Volný obchod“ je však dnes extrémně nepopulární u většiny amerických voličů, kteří hlasovali pro demokraty.

Na druhou stranu Trumpova protičínská obchodní politika zjevně selhala - kromě škod způsobených společnosti Huawei a zmrazení přechodových projektů 5G. Přes pandemickou a hospodářskou krizi čínská ekonomika nadále roste (i když pomalým tempem), zatímco americká ekonomika upadá, uvádí autor.

Výsledkem je, že Čína dále upevnila svou pozici „hybné síly hospodářského růstu“ ve východní Asii a Evropě, což omezuje schopnost ostatních zemí v těchto regionech přijmout jakákoli opatření proti Pekingu, uvádí: „Závislost velkých států na obchodu s Čínou vážně brání Trumpově vládě hledající ekonomické spojence proti Pekingu. Tyto potíže zůstanou Bidenově administrativě.“

Kromě toho se Trump a Biden určitě pokusí vyhnout novým válkám stejným způsobem, předpovídá autor. Oba si dobře osvojili lekci z Afghánistánu, Iráku a Libye a seznámili se s výsledky průzkumů veřejného mínění, které prokazují hluboké nepřátelství drtivé většiny americké společnosti k dalšímu vojenskému zásahu, a poslechli radu Pentagonu, že nové války budou pro Čínu darem, píše Prospect.

Je třeba připomenout, že navzdory všem svým hlasitým slovům a výhrůžkám Trump nezahájil jedinou novou vojenskou kampaň, poznamenává autor. Podle jeho názoru bude Biden pokračovat v Trumpově strategii stahování vojsk z Afghánistánu a během této cesty narazí na stejné překážky. Pokud jde o „jadernou dohodu“ s Íránem, kterou Trump opustil, Biden a jeho tým vyjádřili přání se k ní vrátit. Někteří z jeho hlavních poradců však již vyjádřili záměr připravit novou, tvrdší verzi dohody, a Teherán již v reakci uvedl, že to považuje za zcela nepřijatelné.

Možná kombinace sankcí USA, pandemické krize a „chytré diplomacie“ Washingtonu stále pomůže uzavřít novou smlouvu. Ale na druhou stranu má Írán nyní skutečnou alternativu - v podobě čínských investic a pomoci. A pokud Spojené státy začnou na Dálném východě vyvíjet příliš velký tlak na Čínu, pak Peking může z Teheránu udělat svého plného spojence, což bude mít dalekosáhlé důsledky pro rovnováhu vojenských a politických sil na Středním východě, varuje autor.

Pokud jde o vztahy s Moskvou, demokraté již dlouho „ošklivili Rusko a budou se ho snažit co nejvíce poškodit“, uvádí se v článku. K tomu však bude muset Biden přesvědčit Evropany, aby zavedli nové sankce. Učinit to v době prudkého nárůstu napětí s Tureckem by však bylo „vrcholem geopolitické hlouposti“, i když je to „zcela v duchu dnešní generace Evropanů“, zdůrazňuje Prospect.

Implementaci nové strategie vůči Moskvě bude brzdit skutečnost, že západní země nemají životaschopný plán řešení krize na Ukrajině, uvádí článek: Samozřejmě mohou po zuby vyzbrojit Ukrajince, což zavání opakováním gruzínského scénáře z roku 2008: rusko-ukrajinská válka, drtivá porážka Ukrajiny a spěšný úprk USA. Proto se za současných podmínek, jak autor předpokládá, rusko-americké nepřátelství pravděpodobně projeví hlavně ve formě imitaci aktivní činnosti.

Kromě toho Obamův tým už jednou zvedl na piedestal předpotopní myšlenku „globální ligy demokracií“ a pokusil se izolovat Čínu a Rusko a vyvíjet na ně tlak. To však v žádném případě nemůže změnit skutečnou rovnováhu sil a vytvoří pouze negativní obraz Američanů na světové scéně, poukazuje článek: „Vzhledem k tomu, že Spojené státy budou určitě i nadále úzce spolupracovat s autoritářskými spojenci a antiliberálními demokraciemi, jako je Indie, vnímání amerického pokrytectví ve světě poroste."

Zároveň tato myšlenka znamená pro Washington určité nebezpečí, varuje autor: „Z pohledu Číny a Ruska (mluvíme nejen o vládách, ale také o obyčejných lidech) je „podpora demokracie“ Američany ve skutečnosti zaměřena na oslabení či dokonce zničení jejich států.“

Pokud však vytvoříte ohrožení životně důležitých zájmů silné země, udělá také vše pro to, aby poškodila vaše životně důležité zájmy – tuto lekci, které se Washington a jeho establishment měli během 25 let dobře naučit při provádění své neúspěšné strategie vůči Rusku, zdůrazňuje článek.

„Ale vypadá to, že budou potřebovat další lekci. A obávám se, že ji dostanou v plném rozsahu,“ uzavírá chmurně Anatol Lieven.

(kou, prvnizpravy.cz, prospectmagazine.co.uk, foto: arch.)