Svátek má: Benedikt

Zprávy

Velikost textu:

Hongkong: Demonstranti prohráli, kosmetické změny jim nepomohou

Hongkong: Demonstranti prohráli, kosmetické změny jim nepomohou

Demonstrace v Číně na autonomním území Hongkongu trvají tak dlouho (přes 5 měsíců), že protestanti již ztratili šanci, že něco z toho, co chtějí, dosáhnou.

Z demonstrací v Hongkongu
9. listopadu 2019 - 10:15

Nedosáhli ničeho, ani zásahu armády proti nim, aby byli po armádním zásahu uznáni svatými demokraticky mutovanými mučedníky, upozorňuje v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.

Šance na výbuch?

Demonstračním hysterikům nepomůže ani to, že dvaadvacetiletý Alex Chow, který studoval na hongkongské vědeckotechnické univerzitě, utrpěl při pádu poranění mozku a od pondělí byl v kómatu. Zemřel v pátek ráno.  Příčina studentova pádu nebyla stanovena. Chow ze střechy třetího patra parkovacího domu spadl do druhého patra, když policie na místě zasahovala slzným plynem proti davu protestantů.

Tvrzení, že policisté mladíka shodili dolů a úmyslně zdržovali příjezd sanitky, policie odmítla. Stanovisko policie není potřeba zpochybňovat, protože proč by policisté shazovali bezvýznamného studenta a tím zvyšovali napětí?

Jde o náhodnou oběť, kterých bude ještě více.

Agresivní skupiny protestantů, kteří chtějí rozpoutat co největší policejní násilí, když zemře demonstrant (bez ohledu na to proč a jak), mají zhruba 4 až 5 dnů na eskalaci násilí, než hysterie pomine. Uvidíme, zda se jim to podaří.

Protestanti se snažili v potu tváře, protože od 9. června do začátku listopadu 2019 proběhlo přes 680 demonstrací a téměř 190 skončilo násilím. Např. od června do konce října bylo zaznamenáno 6 000 útoků protestantů na různá zařízení hongkongského metra, z toho jenom 1 600 útoků směřovalo na vstupní a výstupní místa z metra.
 
Marné vítězství


Tzv. liberální komentátoři předstírají, že protestanti zvítězili, protože jejich hlavním požadavkem bylo zrušení smlouvy o vydávání lidí podezřelých z trestných činů do Číny. Připomeňme, že tuto smlouvu má Hongkong  uzavřenou i s Českou republikou, a celkem s 20 státy zeměkoule. Jde o běžnou mezistátní smlouvu. Protesty proti smlouvě byly jenom záminkou k vyvolání rozruchu.

Další požadavky byly úsměvné, vyráběné za pochodu při demonstracích: Vyšetření policejní brutality při demonstracích, amnestie pro lidi zatčené při protestech, právo volit si přivlastňuje vedení města, a také, aby vláda Hongkongu neoznačovala demonstranty jako „výtržníky“.

Úředníci nadevše

Amnestie je nesmysl, protože pokud má policie zdokumentováno, že protestant udělal něco protizákonného, je delikventem.

Např. obdržel letištní úřad 13. srpna předběžný soudní zákaz protiprávního a úmyslnému bránění nebo zasahování do režimu letiště. Potyčky skončily šatlavou pro řadu protestantů. Během srpna bylo zadrženo zhruba 140 osob. Potom 1. září propukly demonstrace, kdy na internetu otevřeně odmítli protestanti respektovat soudní příkaz, s cílem narušit provoz na letištích, a došlo i k útoku na stanici železnice (MTR) v Tung Chung. Také pršely cihly a železné tyče na vlaky a koleje Airport Expressu. Někteří človíčci dokonce vlezli na trať, což je nezákonné i v Čechůnii.

Pokud nejsou vládou Hongkongu nějaká srocené povolena, protestanti se stávají oficiálně výtržníky. Podobně postupoval i Macron, bankovní agent v roli francouzského prezidenta proti demonstracím žlutých vest.

Právo volit vlastní vedení města neměli lidé v Hongkongu ani za kralování velkobritského monarchy. Proč by ho tedy měli mít dnes? Tradice je tradice, či ne?

Systém je nastaven tak, aby protestanti byli bez šance za britské vlády, i dnes v době mandarínské vlády. Protestanti narážejí na hongkongské úředníky, kteří zdvořile odpovídají na stížnosti takovým způsobem, že jejich dotazy jsou zodpovídány podle zákonů a jejich výsledek protestanty nemůže ukojit.



Dámu chrání císař

Protestanti chtěli, aby byla odvolaná správkyně Hongkongu Carrie Lamová, což je požadavek, který je  bezvýznamný, protože úředníky lze vyměnit jako zpocené ponožky, ale systém zůstává.

Spekulovalo se, že Lamová pro mediální uklidnění půjde z kola ven, ale zdá se, že na truc protestantům čínská vláda nechá hongkongskou dámu pod ochranou pekingského císaře.

Čínská vláda má k Lamové „vysokou míru důvěry“, uvedl čínský prezident Xi Jinping státním sdělovacím prostředkům. (4. listopad 2019)

I kdyby za týden se šéfové v Pekingu dohodli, že bude takticky výhodné přece jenom poslat Lamovou do výslužby, její nástupce bude volen v Hongkongu v drtivé většině pro-pekingským orgánem.

Proto je podstatné pro protestanty, že je nikdo v zákulisí již nerespektuje.

Předsudečná obava

Jaká budoucnost čeká Hongkong? Protestanti dosáhli svého, když byl návrh zákona o vydávání delikventů do Číny stažen. Jenže, může být kdykoliv znovu předložen a schválen. Pro protestanty je nejsmutnější, že nic racionálního již nemohou dosáhnout.

Boj proti návrhu zákona o vydávání podezřelých z trestných činů z Hongkongu do Číny  byl alespoň politicky „racionálním“ požadavkem. Vycházel z předsudečné nedůvěry, jak je charakterizována Čína v jednom českém éterovém rozhovoru:
„…lidé se bojí, že vlastně by se mohlo začít vydávat do kontinentální Číny, že by tam mohlo být ukřivděno lidským právům vydaným osobám…“ říkal Jakub Zelenka, který jako redaktor Deníku N má slabost pro hongkongské protestanty. A dodává: „…Co se týče jakoby Evropský unie… byli to většinou lidi stíhaní za ekonomické prohřešky…, (ale panuje obava), že si můžou vyřizovat politická strana s nepohodlnými osobami účty, protože když se udělá nějaký proces, tak často se tam objeví třeba já nevím korupce nebo nějaký ekonomický poškozování státu, což tyhlety případy byly. A Francie ohledně smluv s Čínou podepsala řadu dokumentů, že vlastně to vydávání umožňují….“ (ČRo Plus, 27.5.2019, rozhovor v pořadu v 17:10 Den podle…)

Politicky motivovaná obava má pragmaticky nulovou hodnotu, ale je dobrým politickým nástrojem. Jenže, co dál?

Prozatímní patový výsledek


Je listopad 2019. Demonstrace již nemají masový charakter mnoha set tisíc protestantů.

Demonstrace byly již v dubnu a květnu, kdy lidé protestovali proti stále většímu vlivu komunistické Číny na každodenní život ve městě. A upozorňovali na červnové blížící se třicáté výročí rozehnání demonstrace na Náměstí nebeského klidu v Pekingu.

Proto se objevila v Čechách třeba informace, že „hongkongské soudy stále častěji rozhodují, jakoby zasedaly v pevninské Číně. A občanské svobody obyvatel Hongkongu pomalu mizí. To jsou dvě nejčastější výtky demonstrantů, směrem k autonomní hongkongské vládě.“ (irozhlas.cz, 26.5.2019, David Jakš, Jaroslav Hroch, „Masakr na Náměstí nebeského klidu i vliv Číny. Ulicemi Hongkongu prošly tisíce demonstrantů“)

Dvacet let pomalého přebírání moci je plíživé, ale stále zůstává prostor, aby si současná a nastupující generace ještě užily hybridu tzv. západní volnosti a čínské snahy mít přehled o tom, co lidé v ohromné Říši středu dělají.


V záplavě stovek článků o čínském fenoménu jsem letos objevil rozhovor, který vystihoval dnešní situaci českýma očima („Po roce v Číně si víc vážím věcí, které mi připadaly samozřejmé“, Novojičínský deník, 5.10.2019, příloha - Deník Extra/Lidé odvedle).    

Kopřivnická studentka čínštiny Andrea Volavková roční pobyt v Číně hodnotila všelijak, včetně toho, že je plné přeplněných měst, ale nejzajímavější je, co napsala o Hongkongu:
„….jsem si náramně užila výlet do Hongkongu. Už po příletu bylo jasné, že zde panuje úplně jiná mentalita než v pevninské Číně. Tam jen stěží natrefíte na někoho, kdo by jakýmkoliv způsobem vystupoval z davu. V Hongkongu tomu bylo naopak.

Z každého vyzařovala svobodomyslnost a individualita. Žádná cenzura. Polovina novin vyskládaných v trafice kritizovala čínskou politiku. V některých ulicích se volně prodávaly erotické pomůcky a porno, které je v Číně jinak zakázané.“

Pohled mladého českého člověka, když přijede poprvé do Hongkongu z Číny, byl, že tam panuje úplně jiná mentalita. Protestanti z Hongkongu si neuvědomovali, že jejich svobodomyslnost a individualita na čínském území je jenom šťastnou souhrou náhod, protože území bylo předtím dlouhodobě okupované Velkou Británií. Mládež z Hongkongu se nedokáže smířit s tím, že má možnost si hrát, nadávat, ale přitom nemá uprostřed svobody na nájem ve slušném hongkongském bytě.

Hovoří se o Hongkongu jako o otevřené společnosti plné volného toku informací a kapitálu. Jsou to jedinečné výhody a základ prosperity a úspěchu. S tím jsou ale spojeny problémy způsobené současnou sociální propastí.

Velmi zajímavá je část rozhovoru profesora Kerry Browna, který v 90. letech prožil 6 roků v Číně, převážně jako britský diplomat. Na otázku „Kdy a jak se zpolitizovali mladí lidé, kteří tvoří základní masu protestů?“ odpověděl: „… rozhodující většinu demonstrantů tvoří dvacátníci, kteří už nemají vlastní vzpomínky na britskou vládu… je mezi nimi velice rozšířený pocit nerovnosti, vadí jim ohromný nepoměr mezi nimi a skutečnými boháči. Kdyby to byly protesty jen proti čínskému vměšování, nemohly by vydržet… měsíce…“ (Týdeník Echo, 24.10.2019)

Jedná se tedy začátkem listopadu většinou již jenom o útoky sociálně frustrovaných lidí?


Demonstranti v pasti

Jisté je, že mladí jsou v mentální pasti. Mají nějaké demokratické iluze, ale Hongkong jenom dočasně má volnější režim, než za 28 let v roce 2047 plně přejde pod správu Číny.

Ale také jsou v mentální pasti, že demokracie s holou prdelí je velmi smutnou svobodou. Sice si mohou koupit na ulici v Hongkongu erotické pomůcky a porno, ale co s tím, když si nemohou dovolit plnotučnou sexy samici, protože na ní nemají peníze. Nebo jak se demokraticky radovat, když pro mladoženy  je v místě málo sexy a finančně tučných samců?

Dokonce si horko těžko demokraťáci obstarají i všední pipinu, protože jak založit rodinu, když stejně nemá protestant na nájem naprosto předraženého bytu, a nemá nic jiného než mizerně podprůměrný, nanejvýš průměrný, plat.

Demonstrovat širokorozchodná hesla o čemkoliv demokratickém se vyplatí jenom šikulům, kteří jsou natolik schopní, že jim bude umožněno jako velkošikulům utéci z Hongkongu do kapitálově tučných zápaďáckých firem nebo na zápaďácké univerzity.

Do demonstrací se proto stále více promítá vztek z bezmoci.

Aby článek nebyl genderově nevyvážený, upozorňuji, že většinu agresivně aktivních protestantů představovali pipiňáci. Daleko hezčí pipinky byly v menšině. Zatčení ženští delikventi představovali zhruba jenom 20 % zadržených osob, končí komentář pro Prvnizpravy.cz František Roček.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)