Svátek má: Milena

Zprávy

Velikost textu:

Dopisy z Vídně: Vánoční trhy v Hofburgu a čas politické bezradnosti

Dopisy z Vídně: Vánoční trhy v Hofburgu a čas politické bezradnosti

Rakušané milují vánoční trhy… Advent je pro ně ten čas, kdy se mohou doslova „vydovádět“. Belvedere, Schönbrunn, Rathaus …. všechna tato místa jsou zastavané „perníkovými chaloupkami“ všech stylů. A všechny se třpytí vánočními ozdobami, hýří barvami, voní punčem, koblihami, chvojím…

Van der Bellen, rakouský prezident
13. prosince 2019 - 06:20

Dokonce i zámky a zámečky otevírají svá vrata aby vánoční výzdoba  mohla svou krásou konkurovat nádheře zrcadel, obrazů a reliéfum honosných sálů…, píše naše dopisovatelka z Vídně.

Vánoční trhy se liší od těch víkendových,  bleších nebo second-hand nejenom vánoční vůní ale i tou typickou vánoční atmosférou. Radostnou, smířlivou, takovou trochu dětsky dychtivou „v očekávání Ježíška“. Tedy hlavně těch jeho dárků.

Nu, náš rakouský Ježíšek nás asi tento rok nepotěší.  Ví sice přesně, co si přejeme, vždyť mu to denně opakujeme, píšeme přes internet, přes noviny, už ho vlastně ani neprosíme, už ho „žádáme“, ba přímo otravujeme… Nereaguje.

V Hofburgu se začalo s vánočními trhy už v říjnu, hned po volbách. Jenomže místo krásných ozdob leží na stolech spisy. Místo koblih se podávají návrhy. Místo punče se pije káva, a to nepřetržitě, aby představitelé obou politických  stran, ÖVP-lidové a Grüne-zelené, u toho namáhavého “předběžného“ sondování, které nějak nenápadně přešlo do „trvalého“, neusnuli.

Normálně se při „handlování“ neusíná. Vždyť každá strana se musí mít na pozoru, aby její sok nevyužil nestráženou chvíli na získaní převahy. No jo, tak to ale probíhá v jednáních, kdy se člověk musí koncentrovat, protože vždy může přijít na  přetřes něco neočekáváného. V těchto konkrétních jednáních tomu tak není.

Vycházejíc ze svých ideologií předložili obě strany hned na začátku své návrhy, které v žádném případě nemohli být protichůdnější.

Oheň a voda. Masožravci a vegáni. Proletáři a buržujové. Naprosto odlišný světonázor. Vlastně odlišný názor naprosto na všechno.

A ani jeden nemá zájem o zboží toho druhého. Leží to tam, na těch hofburských vánočních pultech, všichni se v tom nabízeném zboží hrabou, ale nikdo nechce koupit. Zboží  jednoho neodpovídá vkusu druhého. Ale snad se shodnou na osvědčené formě dohody:   „… něco za něco…“

Po 34 dnech jednání (množné číslo odpovídá časovému rozpětí) si začala připadat i médiá nějak přihlouple, protože „nebylo o čem informovat“. Aby lidé od novin nesdělili svůj dojem netrpělivým čtenářům, alias voličům, kteří by mohli usoudit, že „ti tam nahoře jsou naprosto neschopni“, uzřelo světlo světa nové slovo . Politologové ho označili za „slovo roku“.  

„Sondování…“.  Sondující si zřejmě sami uvědomili, že všechna jejich „sezení“ jsou  od pojmu „jednání“ na míle vzdálené.  A protože jsou dost mazaní na to, aby „spoluobčany a spoluobčanky“ (jak nás důvěrně nazval náš pan prezident ve slabé chvíli, kdy nám nemohl přijít na jméno), nedráždili slovem, které v žádném případě nevystihuje produktivitu a napředování, rozhodli se pro slovo sondování.

Jak víme, toto označení má něco podobného s výzkumem. Zkoumá se, sonduje… ale to je vždy proces na dlouhé lokty.  Laik by neměl do průběhu neboli formy sondování  vlastně vůbec kecat.

Zelený Kogler se „zašprajcoval “ a neustupuje od svých „podmínek“. Ani o píď. Nikdo neví přesně, o jaké podmínky jde, všechno je „streng geheim“ - přísně tajné. Spiklenci zatím tahají za jeden provaz. Ale ten delší konec drží v rukou dosud podceňována, zelená menšina.  Lidovec Kurz ztrácí nad ní kontrolu. S tím nepočítal. On totiž s nimi vyjít musí… Za zády mu stojí zelený prezident, který se vyjádřil, že koalici s FPÖ-liberály, neschválí. Princip demokracie mu v tom rozčílení nad podobnou možností, úplně vypadl z paměti. Stává se mu to stále častěji, ale co, ve svém věku má na to už právo.

Nikdy nebylo zřetelněji vidět, jak ignorují politici vůli lidu, jak je jim nedůležitá. Jak ji doslova přehlíží.  Nikdo nevěří, že koalice strany lidové a zelené má budoucnost, nikdo nevěří, že i v případe, kdyby k ní, došlo, přežije více než jeden rok. Tudíž nové volby.



To co se teď v Hofburgu děje, je předem připravovaná politická fraška. Veškerá sondování jsou jenom  získáváním času v situaci politické bezradnosti.

Taktika Zelených přestává účinkovat. Využili vlnu jménem „Greta“ , která je vynesla na vrchol, se kterým ani ve snu nepočítali. Ale žel, v této partaji se nenacházejí surfeři, kteří by měli šanci se na té vlně  udržet.

Jejich politiku i schopnosti vystihuje píseň Jiřího Suchého: „…plavu si ani nevím jak… vždyť nemám prsa, a nemám znak…“ Tímto stylem se v jejich dětském bazénku udržovali po celá léta jakž-takž na hladině.
Po volbách  zanechali mělké vody, dodali si odvahy přejít do hlubších.

A teď se musí namáhat ze všech sil, aby v nich neutonuli. Asi proto se nedají vtáhnout do vod zcela hlubokých.  V těch je totiž Sebastian Kurz, kancléř minulý  - a  rádoby i budoucí -  přeborníkem.

Dne 14. prosince se údajně dovíme, jestli se ti dva „pomyslní“ partneři dohodli. Jestli půjdou ruku v ruce společnou cestou. Mezitím začínají kolovat  naprosto neuvěřitelné fámy  ze zákulisí liberálů.

Ti totiž po volebním debaklu,  jakoukoli možnost koalice s Kurzem (který jim skandálem „Ibiza“ zlikvidoval ministra vnitra a všechna důležita „křesla“)  zamítli. A  najednou se dávají slyšet,  že „za určitých podmínek“ by svůj původní postoj „možná“ změnili.

Po každém podobném náznaku hrozí panu presidentovi a všem levým partajím infarkt. Tato partaj je pro ně Damoklův meč. Snad se jim povede nepřipustit liberály do vlády. Ale jako opozice v parlamentu jim bude viset denně nad hlavou. A že to bude meč velice ostrý, o tom není pochyb.


S červenou partají SPÖ-socialisté, se vůbec počítat nemůže. S jejich šéfkou Rendi-Wagner dosáhly  interní problémy takových rozměrů, že se v samotné partaji musí „propouštět lidi“. Dluhy, rozpory, neschopnost řešit problémy a neochota jít s duchem času, dostoupila vrcholu. Nebo rozkladu?  Červená partaj je momentálně v politické karanténě. A čeká na svého spasitele. Nějakého. Ten se už vlastně rýsuje. Pokud by se uvolil vstoupit do hry, mohly by se karty začít míchat znovu. S novou partou…pardon, novou partají…

Ale to potřebuje čas. Který je momentáně v rakouské politice doslova nedostatkovým zbožím.

Jsme unaveni…A nějak ztrácíme zájem o budoucnost….Snad je to právě to, co ti  „tam nahoře“ sondující sledují.

Otrávit nás natolik, že se přestaneme míchat do věcí, „kterým nerozumíme….“ I když právě tahle vlastnost je rakouské mentalitě naprosto cizí. A tak se dále „mícháme“…. I když už jenom ze setrvačnosti.

Zatím máme dočasnou vládu, která zaskakuje za ty, co si hrají na nepostradatelné.  Ta za ně řídí, rozhoduje  a neúnavně pracuje. Začínáme si myslet, že by to vlastně mohlo klidně takhle zůstat.

Jak nám bylo v tisku sděleno, oproti situaci v málem všech zemích, kde se to mele, vybuchuje, hoří …. jsme na tom úžasně dobře… doslova příkladem šťastné země, spokojeného národa. Dokonce nadprůměrně bohatého. (Ta poslední pověst nám přinesla hodně problémů. Příliš mnoho lidí se přišlo přesvědčit, jestli je to pravda. Asi byla, protože u nás už zůstali.)

Papír údajně všechno snese. A na základě této zkušenosti pochybujeme, že 14.prosinec 2019 nám přinese informace, na kterých bude  možno stavět. Jsme ale nesmírně zvědaví, jakým stylem nám budou podány. Že jednou stranou „filištínským“, a tou druhou „farisejským“, s tím už vlastně předem počítáme.

Nemáme ani šajnu, o tom co pro nás  Hofburg pod vánoční stromeček připravuje: hezkou nadílku nebo „hezké nadělení“…?

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)