Svátek má: Erika

Politika

Velikost textu:

Schneider: DOLCE FAR NIENTE coby volební program

Schneider: DOLCE FAR NIENTE coby volební program

Při neustálých změnách zákonů, zejména těch, které se přímo či vzdáleně týkají peněz, a k tomu ještě dalších, které se týkají věcí, o nichž bychom ani netušili, že se jich zákony mohou a mají týkat,...

Jan Schneider
27. února 2020 - 09:01

...nastávají situace, že ani odborníci nestíhají sledovat legislativní změny, které často bývají nejen nadbytečné, ale i zmatečné, ne-li dokonce protimluvné, píše v glose pro Prvnizpravy.cz Jan Sschneider.

Každé další volby pak bývají velkou sázkou do loterie, bez ohledu na to, jaká strana vyhraje, protože s pravděpodobností blížící se jistotě zase vstanou noví byrokraté, kteří svými dobře míněnými skutky vyvolají vzpomínku na starý britský aforismus, že zasedá-li parlament, člověk si není jist ani životem, ani majetkem.

Proto by možná voliči - po počátečním překvapení - radostně uvítali a volili stranu, jejíž poslanci by po celou dobu výkonu svého mandátu dělali v souladu s poslaneckým slibem to nejlepší pro lidi. Zavázali by se totiž, že jako zákonodárci NEBUDOU DĚLAT VŮBEC NIC. Žádné nové zákony, žádné novely, nic. Pak by teprve vznikla šance, že by znalosti a zvyky lidí začaly dobíhat legislativní realitu, že by se v zákonech a předpisech začali trošku orientovat, a kupodivu je též třeba i dodržovat.

Mělo by to několik dalších, velmi pozoruhdných aspektů. Jednak by to bylo zcela na férovku, protože část poslanců se tímto heslem dávno řídí. Za druhé, společenský prospěch by se mohl zmnožit, kdyby se tímto heslem řídila i ta freneticky aktivistická část poslanců, čímž by se - za třetí - zatrhl típec rozbujelému lobbismu. Za čtvrté, sladkým nicneděláním ukonejšení poslanci mohli ukázat světu svou příjemnější tvář, nezbrázděnou vztekem ani markýrovaným přemýšlením, a mohli by se k sobě chovat ohleduplněji a tak by se mohli stát v současné době absolutně nedostatkovými vzory slušnosti a dobré nálady. Tím by současně ilustrovali škodlivost veškerého kvaltování, které toliko pro hovada dobré jest, jak praví klasik.



Stalo by se toho ale mnohem víc, než jenom určité odpočinutí. Aniž by si to lidé v tom fofru - právě pro ten fofr! - uvědomovali, je na nich uplatňována šoková doktrina, jak o ní píše Naomi Kleinová. Ta, v synergii s masivní manipulací strachem, je tím skutečným mechanismem moci. Vystrašení obyvatelé jsou stressováni byrokratickými nároky do té míry, že nemají čas ani sílu sledovat, co vlastně parlament dělá. A ten dělá to, co může - a když se lidi trochu otřepou a začnou se zajímat o to, co se odehrálo po dobu, kdy se starali o to, aby s vypětím sil vyřídili svoje záležitosti (někdy jde jen o majetek, jindy o zdraví, ale i o život), zjistí, že už jim třeba nepatří půda pod zadkem, ale že všechno proběhlo zcela "demokraticky" a nikdo nic nenamítal, prý.

Takže ta strana "sladkého nicnedělání" by vlastně nabízela lidem možnost, jak alespoň připozastavit alespoň na místní úrovni ten šílený zglobalizovaný (a chamtivostí zdrogovaný) rychlík.


To řešení by mělo ještě jeden moc pěkný aspekt. Vláda je zodpovědná sněmovně, není-liž pravda? Pak by ovšem měli poslanci mnoho času na kontrolu exekutivy. Třeba armádních nákupů, kompatibility informačních systémů, rozvíjení infrastruktury včetně silniční a železniční sítě a v neposlední řadě i zpravodajských služeb.

A to všechno dohromady by nebylo málo a určitě by to stálo za promyšlení.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)