Svátek má: Gizela

Politika

Velikost textu:

O Jaroslavu Kuberovi bez velkých posmrtných keců

O Jaroslavu Kuberovi bez velkých posmrtných keců

Jaroslav Kubera zemřel náhle a někdo řekl, že této šokují zprávě nechtěl (nějaký Babiš) uvěřit, někdo z KDU-ČSL zase kvičel, že zpráva byla obrovský šok.

Jaroslav Kubera
20. ledna 2020 - 15:11

Také pro Přemysla Sobotku z ODS, bývalého předsedu Senátu, to byl šok. Prdlajs. Žádný šok. Někdo si oddechl, že už Kubera neotravuje, někdo byl z toho překvapen, jiný byl z toho smutný. Šokující byl jeho naprosto náhlý odchod pro rodinu a nejbližší přátele, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz publicista František Roček..

Když jsem coural po internetu, byl jsem překvapen touto zprávou. Dvě tři vteřiny jsem tomu nechtěl uvěřit a potom mě zalila vlna smutku. Tichého smutku. Žádný šok. Mluvit o šoku je mediální žvást.

Dva tři dny budou různí lidičkové vzpomínat a hodnotit Jaroslava Kuberu, prostě kecy. Již se objevily v pondělí 20. ledna na ČT 24 také otázky na téma jak hodnotit jeho mírně nekorektní prohlášení atp.

Z tohoto pohledu bych rád nevzpomínal na předsedu Senátu, protože co si o něm myslím, o tom jsem jasně psal již v květnu 2019 na Prvních zprávách. Dovoluji si proto tento článek zopakovat, protože nechtěně o téměř 8 měsíců později, se článek mění v autentický náhled na Jaroslava Kuberu, a je to snad více než jenom rekviem:


Proč si vážím občana Kubery aneb o stínu totalitní demokracie

Jaroslava Kuberu jsem poprvé uslyšel v telefonním sluchátku začátkem 90. let. Tehdy jsem mu volal navečer domů kvůli nějakému článku. „Chvilku vydržte, musí vylézt z vany,“ oznámila mi paní Kuberová, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.

Tehdy ještě nebyla mobilní telefonní sluchátka, proto musel dnešní šéf senátu vylézt z teplé vody k pevné telefonní lince.

Vzpomínám si na to, protože občan Kubera (tehdy místní resp. regionální politik) si uvědomoval význam slov v médiích směrem k občanům.

Tuto důležitost si jistě uvědomoval i v Terezíně u příležitosti vzpomínky na oběti nacistického vraždění. Proto Kuberovo varování bylo racionální.


Kubera mj. uvedl: „..Jsme lhostejni k opětovnému nárůstu totalitního uvažování, ve kterém tak nepokrytě platí, ´kdo není s námi, je proti nám,´ a je potřeba ho umlčet. Vždyť totalita, nesnášenlivost k jiné rase, k jinému názoru může mít a má dnes zcela jinou podobu. Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus.“

Proti tomu co Kubera řekl, se objevily hysterické reakce. Ale Kubera jenom upozornil, že za velkými idejemi se skrývá nesnášenlivost vůči jiným názorům. Varoval před novým politickým puritanismem a falešnou politickou korektností čili před zametáním problémů pod civilizační koberec.

Mezi těmi, kdo s občanem Kuberou souhlasí, jsou i ti, kteří mu vyčítají jenom to, že kdyby to neřekl v Terezínu, ale jinde, mělo by to větší smysl.

Naopak, je dobře, že to řekl právě v Terezínu, protože italský fašismus a německý nacismus sice sledovaly různé (byť nacionalistické) cíle, ale prvotní „technologie“ byla podobná dnešnímu aktivismu. Fašismus i nacismus nejprve začaly „správnými“ soucitnými názory směřujícími k sociálně spravedlivějšímu režimu. Takové názory se většině občanů líbily, slibovaly snížit těžký sociální tlak.Až s posílením politických pozic se v Itálii i v Německu vybarvili nositelé těchto „správných“ názorů tak, jak je známe z učebnic dějepisu.

Kubera v Terezínu varoval právě před ranou fází fašismu plnou (v dnešním prostředí) líbivých humanistických  póz. Vždyť kdysi i katolická inkvizice a protestantský puritanismus svůj teror zakládaly na dobru - na spáse lidských duší. V ještě horší formě se projevuje dnes islamismus.

Nepotvrdily hysterické reakce proti Kuberovi, že má Kubera pravdu?

Totalitní myšlení a demokracie zítřejšího rána

Kubera vlastně naznačil, že co známe z 30. let 20. století, se v nových souvislostech objevuje i dnes. Jak to popsat?

Fašismus (tedy „svazek=fasces“ osob prosazující netolerantní odmítání nebo donucování lidí) je dnes  v řadě případů jenom stínovým názvem pro další módní slovo totalitarismus.

Prvky totalitarismu můžeme najít již ve starověku, jsou součástí lidské přirozenosti. Jedná se o vynucení  chování, které není nutné předem historicky ani psychologicky dané. Vzniká jako souhrn momentálních vlivů těch, kteří mají moc.

Co ve 20. a 21. století označujeme jako totalitní režim (systém) mělo v minulosti různé názvy. Nejaktuálněji jde o fašismus, nacismus, neofašismus, komunismus. nově též islámský fašismus čili islamismus.

Většinou psychologicky je s fašistickými (totalitními) tendencemi spojena víra, že nositel takové myšlenky má jakýsi privilegovaný přístup k pravdě.

Objevuje se v literatuře zajímavá myšlenka, že existuje totalitní demokracie, což je podle někoho protipól liberální demokracie. Tento rozdíl je poněkud imaginární, protože liberální demokracie je založena na průběžném přijímání rozhodnutí, a zároveň na odstraňování předchozích špatných rozhodnutí. Ale co si představit pod odstraňováním špatných rozhodnutí?

Zde je prostor pro totalitní demokracii, na kterou upozorňuje Kubera, když říká: „...totalita, nesnášenlivost k jiné rase, k jinému názoru může mít a má dnes zcela jinou podobu. Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus.“

Totalitní demokracie není protimluv

Někdo si myslí, že totalitní demokracie přijímá rozhodnutí mocipánů jako závazná a nezpochybnitelná, což je nesmysl. Totalitní demokracie představuje krátkodobé rigidní zamrznutí „pravdymilovných“ osob na určitém názoru.

Protože pohled na ekologii, multikulturalismus či genderové otázky apod. podléhá politické módě, co je dnes striktně požadováno či vynucováno, je projevem totalitní demokracie.


Čili totalitní demokracie se mění sekvenčně, po určité době modifikují její nositelé svoji tvrdou nezpochybnitelnou pravdu další modifikací nezpochybnitelného. To se objevuje v podstatě ve všech vyvíjejících se aktivistických ideologiích. Je to vidět např. i v proměnách postojů různých skupin tzv. zelených aktivistů.

Kubera vystoupením v Terezínu varoval, že naše slavná demokracie je plná totalitárních myšlenek v liberálním hávu. Přitom mezi myšlením a režimem (vynucováním) je stále proměnlivá hranice, která závisí na momentální moci sympatizantů nějaké myšlenky.

Bohužel, digitalizace přítomnosti, internetová celosvětová pavučina, je ideálním nástrojem k regionálnímu vynucování momentální pravdo – lásky.

Šmírování je normální

Vzniká mylný dojem, že moderní technika dovoluje, aby totalitní režimy kontrolovaly společnost, zda se ubírá správným směrem.

Šmírování a zastrašování lidí probíhá již od starověku na úrovni rodiny, vesnice, rodu atp. Moderní technika pouze ukazuje ve velkém to, jak je s lidmi manipulováno již od starověku.

Dnes i v tzv. demokratických státech atlantské (euro – americké) civilizace jde s explozí technických dovedností o svazování lidí pomocí závislosti na sociálních sítích. Psychologové a lékaři varují, že nejmladší generace jsou bez tzv. moderní digitální techniky (včetně mobilních telefonů) prakticky sociálně bezbranní až neschopní, lidé si odvykají trpělivě přemýšlet o souvislostech.


V liberální demokracii (tedy i u nás) nebezpečí totalitarismu z dobrého úmyslu (čili v rámci určité přijaté módy) spočívá v tom, že je zdrojem chaosu. Liberálové (čili mentálně naivní osoby) se snaží tvrdě prosazovat svůj náhled na určitou situaci (pravdu). To může vést k vydávání různých nařízení a zákonů. Může to vést k chaosu jako např. vytváření paniky z jaderných elektráren, kterou tvrdě zneužili aktivističtí Zelení v SRN apod.

Konkrétní varování: Až hysterické prosazování elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů např. vedlo v EU k tomu, že je naprosto deformován trh s elektřinou. Jestliže se v roce 2008 uplatňovaly tržní mechanizmy u 52 % dodávek elektřiny, v roce 2015 to bylo již pouze 41 % a do roku 2020 tento podíl dodávek může poklesnout pod 30 %!

V chaosu energetických utopií v EU hrozí v energetice investiční deficit v celé EU, za což může „klimaticko-energetická politika EU a trestuhodně naivní cíle ve všemožných oblastech. Cíle jsou předurčeny k tomu, aby nebyly splněny, poněvadž byly stanoveny především tak, aby krásně vypadaly a také s ohledem na „životnost“ politických reprezentací…“ uvádí Josef Zbořil, jenž byl od roku 2004 členem Evropského hospodářského a sociálního výboru v Bruselu s orientací na energetiku a životní prostředí a související průmyslové změny. (PRO-ENERGY 9.3.2017, EU se „Zimním balíčkem“ – přežije energetika rok 2020?)

Nevíme co dělat dál v přetechnizovaném světě, který nám signalizuje ekologické limity. Napříč EU je dnes až hystericky podporovaná elektromobilita. V plánu je i úplný konec výroby spalovacích motorů. Ale je tohle cesta, kterou bychom se měli ubírat? Vždyť suroviny na výrobu baterií nejsou všeobecně levně dostupné. Možná za pár let se ukáže, že daleko levnější a technicky dostupnější bude vodíkový pohon. Vždyť k výrobě vodíku stačí elektrolýza vody.

Co na to Kubera? „…když lidé ušetří na některých nákladech, tak budou plýtvat někde jinde. Koupí si třeba oblečení, ale výroba oblečení také zatěžuje planetu. To je snůška nesmyslů, které panují. Jsou to takové kampaně, které vždy čas od času obkrouží celý svět a všichni jsou nadšení. Teď je to momentálně elektromobilita…“ (www.parlamentnilisty.cz)

Elektromobilita je vhodná především do měst a hustě osídlených aglomerací pro lidi, kteří dojíždějí na kratší vzdálenosti za prací a na nákupy. Ale není daleko lepší maximálně zefektivnit městskou hromadnou dopravu? Není zatím ani jasné jak se budou likvidovat použité baterie.

Je hezké, že účinnost elektrického motoru je v porovnání s účinností motorů na konvenční paliva až dvojnásobná. Elektromobilita může do budoucna snížit energetickou náročnost dopravy. Jenže, chyba je již v samotné přebujelosti dopravy. Vedle domácností a průmyslu má doprava jeden z největších podílů na konečné spotřebě energie.

Kuberův názor podporuje teplický poslanec Evropského parlamentu (EP) Jaromír Kohlíček, dosavadní místopředseda evropského výboru ITRE - výboru pro průmysl a investice: „Problémem je, že neexistuje dostatečně velká výroba elektrické energie, která by mohla všechny elektromobily nabít. Reálná je cesta dopředu především zvýšením využití zemního plynu a hybridního pohonu a vodíku. … V dopravě je nadějné využití vodíku pomocí vodíkových článků. Vodík je velmi nadějný pro skladování přebytků elektrické energie a zároveň velkou možností v řadě odvětví průmyslu. Vodík může výrazně pomoci směrem k bezuhlíkové civilizaci.“

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)