Svátek má:
Alexandra
KOMENTÁŘ: Jaromír Kohlíček
Politika
Jaroslav Bašta: Chemické Sarajevo?

Když jsem před téměř třiceti lety nastoupil na tehdejší Federální ministerstvo vnitra jako ředitel odboru, jehož primárním cílem byl boj proti mezinárodnímu terorismu, velice rychle jsem v teorii a praxi pochopil, že v kontrarozvědné práci existuje cosi jako Svatý grál.
Jaroslav Bašta
8.duben 2018 - 03:20
V tehdejší zaběhané hantýrce tomu říkali „Zprocesnění zpravodajských poznatků“, což znamenalo, že od určitého okamžiku shromažďované informace přestávaly být informacemi, ale stávaly se důkazy, které se daly použít u soudu. Zpravodajci museli výsledky své práce předat orgánům činným v trestní řízení a další zjišťování pak probíhalo dle ustanovení trestního řádu. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.
Proto jsem očekával, že poznatky, které získali britští zpravodajci v kauze otrávení Skripalových a které vedly britskou premiérku Theresu Mayovou a ministra zahraničí Borise Johnsona k prohlášením, jež málem spustily aktivaci článku 5 Severoatlantické smlouvy, budou mít tento nezpochybnitelný charakter. Bohužel, zatím to tak nevypadá, přestože britské tajné služby část svých zjištění předaly spojencům. Z toho, co o nich uniklo do médií, si můžeme udělat následující obrázek: Ve městě Šichany u Saratova (dle ruských novin v Jaseněvu u Moskvy) existovala utajená laboratoř, v níž se nervově – paralytické látky známé pod souhrnným názvem Novičok měly zkoumat jako odstrašující prostředek pro vraždy zrádců a přeběhlíků. Tento program prosadil ruský prezident Vladimír Putin, který také vydával příkazy k vraždám.
Britské tajné služby od svých informátorů dostaly varování, že k prvnímu takovému útoku dojde ve Velké Británii někdy na počátku března letošního roku. To se také stalo v Salisbury.
Francouzský generál podezřívá tři země z otravy Skripala a Rusko to není!
Guardian: Boris Johnson je katastrofou, která je čím dál větší!
Zaujalo mě, že přibližně ve stejnou dobu (tedy na přelomu února a března) stejně naléhavé varování před provokací s použitím chemických zbraní ve Východní Ghútě v Sýrii získaly ruské tajné služby. Jejich verze předpokládala, že organizace Bílé přilby zorganizuje falešný chemický útok s množstvím obětí, který bude okamžitě přenášen satelitním vysíláním do celého světa. Jako odvetu Spojené státy zasáhnou vládní čtvrť v Damašku raketami. Nejprve ruský velvyslanec v USA a posléze (13. 3.) náčelník ruského Generálního štábu Valerij Gerasimov varovali Spojené státy před tímto postupem, který by vedl k vojenské konfrontaci obou velmocí. Syrský scénář se naštěstí nenaplnil.
Z psychologického hlediska jsou zajímavé dvě věci – zakladatelem organizace Bílé přilby je bývalý britský důstojník James Le Mesurier a Gerasimovo ostré varování časově koreluje s protiruským projevem britské premiérky Therese Mayové.
Aféra s Novičokem v Británii a předem odhalená chemická protisyrská a protiruská past ve Východní Ghútě nejspíše mají společné rysy. V Salisbury údajně nejjedovatější látka na světě nedokázala zabít ani kočku a dvě morčata (to museli udělat až zvěrolékaři). V Ghútě se žádný chemický útok nestal. V obou případech nejspíše šlo o provokaci, která mohla skončit válkou mezi Západem a Ruskou federací.
Nemohu se ubránit myšlence, že kdyby se britští a ruští zpravodajci sešli a udělali nepředstavitelné, a prozradili si navzájem své zdroje tak závažných informací, možná by zjistili, že obě strany spolupracují se stejnými lidmi nebo institucemi. Ostatně, v dějinách špionáže podobných epizod najdeme dost. Někdy se za tím skrývá pomsta, jindy jen touha prodávat zbraně oběma válčícím stranám. Končí komentář Jaroslav Bašta.
Proto jsem očekával, že poznatky, které získali britští zpravodajci v kauze otrávení Skripalových a které vedly britskou premiérku Theresu Mayovou a ministra zahraničí Borise Johnsona k prohlášením, jež málem spustily aktivaci článku 5 Severoatlantické smlouvy, budou mít tento nezpochybnitelný charakter. Bohužel, zatím to tak nevypadá, přestože britské tajné služby část svých zjištění předaly spojencům. Z toho, co o nich uniklo do médií, si můžeme udělat následující obrázek: Ve městě Šichany u Saratova (dle ruských novin v Jaseněvu u Moskvy) existovala utajená laboratoř, v níž se nervově – paralytické látky známé pod souhrnným názvem Novičok měly zkoumat jako odstrašující prostředek pro vraždy zrádců a přeběhlíků. Tento program prosadil ruský prezident Vladimír Putin, který také vydával příkazy k vraždám.
Britské tajné služby od svých informátorů dostaly varování, že k prvnímu takovému útoku dojde ve Velké Británii někdy na počátku března letošního roku. To se také stalo v Salisbury.
Francouzský generál podezřívá tři země z otravy Skripala a Rusko to není!
Guardian: Boris Johnson je katastrofou, která je čím dál větší!
Zaujalo mě, že přibližně ve stejnou dobu (tedy na přelomu února a března) stejně naléhavé varování před provokací s použitím chemických zbraní ve Východní Ghútě v Sýrii získaly ruské tajné služby. Jejich verze předpokládala, že organizace Bílé přilby zorganizuje falešný chemický útok s množstvím obětí, který bude okamžitě přenášen satelitním vysíláním do celého světa. Jako odvetu Spojené státy zasáhnou vládní čtvrť v Damašku raketami. Nejprve ruský velvyslanec v USA a posléze (13. 3.) náčelník ruského Generálního štábu Valerij Gerasimov varovali Spojené státy před tímto postupem, který by vedl k vojenské konfrontaci obou velmocí. Syrský scénář se naštěstí nenaplnil.
Z psychologického hlediska jsou zajímavé dvě věci – zakladatelem organizace Bílé přilby je bývalý britský důstojník James Le Mesurier a Gerasimovo ostré varování časově koreluje s protiruským projevem britské premiérky Therese Mayové.
Aféra s Novičokem v Británii a předem odhalená chemická protisyrská a protiruská past ve Východní Ghútě nejspíše mají společné rysy. V Salisbury údajně nejjedovatější látka na světě nedokázala zabít ani kočku a dvě morčata (to museli udělat až zvěrolékaři). V Ghútě se žádný chemický útok nestal. V obou případech nejspíše šlo o provokaci, která mohla skončit válkou mezi Západem a Ruskou federací.
Nemohu se ubránit myšlence, že kdyby se britští a ruští zpravodajci sešli a udělali nepředstavitelné, a prozradili si navzájem své zdroje tak závažných informací, možná by zjistili, že obě strany spolupracují se stejnými lidmi nebo institucemi. Ostatně, v dějinách špionáže podobných epizod najdeme dost. Někdy se za tím skrývá pomsta, jindy jen touha prodávat zbraně oběma válčícím stranám. Končí komentář Jaroslav Bašta.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)