Svátek má: Monika

Politika

Velikost textu:

Elischer: Ztratil jsem iluze o policejním vyšetřování

Elischer: Ztratil jsem iluze o policejním vyšetřování

Soudce Vrchního soudu v Praze Ivan Elischer u zeleného čaje ve stínu chrámu Nanebevzetí panny Marie v Ústí nad Labem vzpomínal na své běhání ve vazbě a nedůvěru k chytrým policejním vyšetřovatelům a důstojným státním zástupcům.

Ivan Elischer, soudce Vrchního soudu v Praze
5. ledna 2019 - 07:20

V rozhovoru s publicistou Františkem Ročkem rozebrali jaké neopakovatelné kouzlo má na člověka uvalení vazby.

Neboť soudce Elischer se dostal na měsíc do vazby, protože ho od března 2018 policie stíhá kvůli úplatkům, které měl dostat za ovlivňování rozsudků. Elischer je na svobodě od dubna 2018, kdy ho pražský městský soud po měsíci propustil z vazby.

Od počátku tvrdíte, že vyšetřování je nesmyslné. Můžete k tomu říci více podrobností?
Při policejním vyšetřování nevypovídám, protože nemám k policejnímu orgánu ani nejmenší důvěru. Vypovídat budu až u soudu. Do té doby se nechci k policejním pohádkám vyjadřovat.

Ve vazbě jste prý uběhl nejméně maratón. Jak tomu rozumět?
Měli jsme denně vycházky a já jsem v kleci, která sloužila k vycházce, denně uběhl 1000 koleček. Klec byla velmi velká, měla 3 x 4 metry. V tak velikánské kleci toho naběháte…

Není to trochu nezvyklý prostor ke běhání?
Je. Potom se nade mnou smilovali a mohl jsem později běhat ve větší kleci. Ta měla rozměry 3,5 x 4,5 metrů. Čili na každou stranu o půl metru více.

Co na to ostatní vězni?
Někteří dobrodiní vycházky nevychutnávali. Naopak, raději by šli zpět do cel, protože venku byla zima. Jenže dozorci jim říkali: Tak dlouhou vycházku vám zařídil stížnostmi Rath, stěžujte si jemu.

Jak jste snášel vazbu?
Pokud nejde o agresivní jedince, kdy jde o ochranu společnosti, u ostatních lidí vidím ve vazbě především jeden cíl, aby je zlomila. Dříve, když jsem sám na obviněné uvaloval vazbu, jsem to tak neviděl. Protože jsem to zažil na vlastní kůži, dnes bych při uvalování a prodlužování vazby to zvažoval citlivěji.

Co jste ve vazbě četl?
Vzal jsem si s sebou Fučíkovu Reportáž psanou na oprátce, abych ji srovnal s realitou. Popis Fučíkovy vazby odpovídá dnešní vazbě, kterou jsem prožíval. Samozřejmě až na dobové nacistické násilí. Když jsem se nedávno díval v televizi a v filmu viděl jak šel Rašín do vazby, přesně to samé se stalo mě. Včetně odevzdání snubního prstenu. Něco se prostě nemění…Nejhorší je absence jakýchkoli informací o vazbě jako takové. Nikdo tam nic nevysvětluje, všichni předpokládají, že každý zavazbený ví jak se má chovat a co se s ním bude dít. A hlavně se na vazbu nedá připravit. A tak mě napadlo, že pro lidi, kteří se mohou ocitnout ve vazbě, protože zastávají nějaké funkce, rozhodují, podnikají apod. a také jejich blízké, kteří jsou jejich vazbou možná zasažení ještě více, by bylo vhodné pořádat jakési kurzy s názvem Jak přežít vazbu? Na první pohled to může znít směšně –jaképak kurzy. Ale tyto konkrétní informace skutečně lidech chybí a trpí tím oni i jejich rodiny.

Co je podle vás základem vašeho stíhání?
V podstatě úsměvná příhoda. Obhájce jednomu odsouzenému Vietnamci nedokázal vysvětlit situaci, co má dělat. Obrátil se na mne, protože rozsudek vynesl můj senát. Řekl jsem mu, že půlku trestu si již odseděl ve vazbě. Proto může požádat o prominutí zbytku trestu. Tak se i stalo. Jenom jsem udělal práci za jeho advokáta. Řekl jsem mu, co říká zákon. Zbytek trestu mu byl prominut. Moc mi děkoval. Netušil jsem, že z jeho vděčnosti za radu mohou být potíže, protože za mnou přicházel do kanceláře. Když přijížděl z Vietnamu stavil se za mnou, aby mi dal čerstvé ovoce přivezené přímo z Vietnamu. Pokud jsem mu někdy radil v dalších věcech, byly to rady, které by mu dal kterýkoliv právník. Zbytek jsou malichernosti.

Byl jste postaven mimo službu, měsíc jste byl ve vazbě, jste vyšetřován. Z tohoto pohledu, jak se dnes díváte na justici?
Ztratil jsem iluze o policejním vyšetřování a o státním zastupitelství. Nevadí mi, že jsem stíhán. Pokud je nějaké podezření, tak ať vyšetřovatel koná. Ale ať jedná správně. Já vidím něco jiného.

Mezi vašimi kolegy na vrchním soudu se povídá, že státní zastupitelství kryje přešlapy a podivnosti při policejním vyšetřování. Jedná se prý o tichou válku mezi vrchním státním zastupitelství a policií na jedné straně a pražských vrchním soudem od chvíle, kdy vrchní soud zpochybnil Rathovy odposlechy. Z toho jste rozčarován?
Odpověď si nechám až k soudu.

Prý problém byl již v tom, že vyšetřovatel se kloudně nevyzná v trestním řádu a dalších zákonných normách, a prý konal chybu za chybou. Proto jste dával neustále odvolání proti různým úkonům?
Také to si nechám až k soudu, ale myslím, že toho mladého vyšetřovatele jsem již vyškolil jak má postupovat. Nicméně kvůli přehmatům státního zastupitelství, policie i soudce při povolování odposlechu jsem podal ústavní stížnost.



Pro obvinění je klíčový jeden rozsudek, v němž jste měl některé odsouzené v odvolání zvýhodnit?
Je to úsměvné tvrzení, protože vše jsem schopen doložil a zdůvodnit. Kromě toho jsem hovořil o případu ještě před vynesením rozsudku se státní zástupkyní. Existuje nejméně hodinový záznam policejního odposlechu tohoto rozhovoru se státní zástupkyní, kde jsme spolu probírali situaci. Je úsměvné, že státní zástupce nechce tuto část odposlechu připustit jako důkaz. To také o něčem svědčí.  Kromě toho, kdyby se náš trestní senát, kterému jsem předsedal, skutečně dopustil chyb, státní zástupce mohl podat dovolání proti rozsudku našeho senátu. Nic takového se nestalo.

Prostě byl to všední případ vietnamské drogové kriminality v Čechách?
Ano. Byl to z mého pohledu běžný rozsudek, kde byly napraveny nějaké nesrovnalosti. Proto mě policejní spekulace kolem rozsudku velmi překvapily. Netušil jsem také, že dobře míněné rady jednomu Vietnamci zavdají příčinu k takové policejní konstrukci.

Z čeho plyne vaše jistota, že u soudu prokážete, že policejní obvinění je ptákovina?
V životě jste silný, pokud jste součástí dobrého týmu. To platí v rodině i v práci, natož při obhajobě. Jsem součástí výborného týmu se svou obhájkyní Lucií Kýčkovou. Věřím, že to spolu zvládneme. Už mi moc pomohla v době vazby. Vyšetřovatelé pracují s domněnkami, my s fakty.

Začátkem prosince vrchní soud informoval, že podle Elischerova nadřízeného soudce Elischer pracoval bezchybně. Prověrka jeho spisů neukázala nic neobvyklého. Kontrolu nařídil předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš. Přitom jste měl přijímat úplatky. Tohle asi vyřeší až konfrontace u soudu?
Ano. Je to smutné, ale někdo měl velké oči a myslel si, že nějaký vietnamský informátor mu našeptal sólokapra. Samozřejmě, žádné úplatky u mě nikdo nenašel. Ještě smutnější je, že za vyšetřováním stojí vysoký policejní důstojník, který mi před pár lety velice děkoval, že jsem mu zachránit jeden případ vraždy, který neměli policisté dostatečně zpracovaný a museli ještě na mé doporučení řadu důkazů soudu dodat.

Menší rozruch vyvolalo, že jste se objevil v pořadu TV Barrandov v předvánoční epizodě Nebezpečných vztahů, kde jste si zahrál podnikatele nakaženého virem HIV. Jak jste se k té roli dostal? A hlavně proč?
Nudím se, protože jsem mimo službu. Hraní jako uměleckou činnost mi povoluje Zákon o soudech a soudcích. Podíval jsem se na stránku Kompars.cz. Jednou z nabídek byla i postava v epizodě Nebezpečných vztahů. Když jsem tu roli získal, půl hodiny před natáčením jsem dostal do ruky scénář, a to bylo všechno.

Sledujete epizody Nebezpečných vztahů?
Ne. Jak jsem říkal, vzal jsem to, abych nějak vyplnil čas.

K vašemu uměleckému působení jsem četl vtipný tweet Jana Hřebečka. Četl jste ho?
Také jsem ho četl. Napsal: Proč ne? Ve skvělém italském filmu Realityshow Mattea Garroneho hraje fantasticky hlavní roli Aniello Arena, na 20 let odsouzený gangster. Když ten film Hřebejk viděl, nevěděl kdo hraje hlavní roli. Prostě, proč by kdokoliv si nemohl zahrát v čemkoliv?

Podle prezidentky Soudcovské unie Daniely Zemanové je vystupování soudce v takových pořadech nevhodné?
Její názor není pro mě až tak podstatný. Soudcovská unie je něco jako odborová organizace nebo řemeslný cech, ve které se sdružují někteří soudci, nic více. Já sám v tom klubu nejsem. Co řekne Zemanová na to, když budu tak drzý a dám se jednoho dne do běhu? A poběžím dokud nedoběhnu v nějakém závodě jako první, což se mi docela často stává, protože jsem členem běžeckého Athletic Clubu Ústí nad Labem? A občas jsou za první místo i peněžní odměny. Je to hodné soudce?  

A navíc je to u mě zcela marginální záležitost. Daleko více se věnuji přednáškové činnosti. Těsně před Vánocemi jsem s úspěchem přednášel studentům jednoho pražského gymnázia zážitky ze své účasti v týmu vojenské prokuratury při vyšetřování policejního zásahu 17. listopadu 1989. Každá činnost je dobrá, zakáže-li vám statní moc pracovat.

A je to hodné soudce, pane soudce?
Občas si říkám, že spím a mám hodně ujetý sen, a budu rád, až se z něho probudím. Ale mám dojem, že to všechno asi není jenom sen…

U pražského vrchního soudu působí Ivan Elischer od roku 2013. Elischer předtím působil na ústeckém krajském soudu. Elischer v minulosti také vystupoval jako státní zástupce u Vrchního soudu v Olomouci. Je členem běžeckého Athletic Clubu Ústí nad Labem.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:fr)