Svátek má: Květoslava

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Střípky z přednášky, která nebude

Před třemi týdny (17.8) jsem přijal pozvání na přednášku na Moravě v naději,....

....že v současné chaotické a pro mnohé občany nesrozumitelné době bude možné v prostředí více méně spřízněných duší vyslechnout si můj osobní názor na to, co probíhá a co se děje ve světě, v Evropě a v české kotlině.  Co je jednou z hlavních příčin dění, s jakými následky bychom měli nebo musíme počítat a jaké možnosti řešení se nabízejí, aniž bychom museli sáhnout ke zbraním a sbírat na ulici mrtvé. Bez aktivní, nebo s aktivní spoluúčastí občanů.

Rozhodl jsem, že se nebudu snažit nikoho poučovat, protože každý z nás je odpovědný sám za sebe, za své činy a konání. Současně požádat nevěřit mi, protože nejsem propagandista, nehledám pravdu, rád se mýlím a rád se omluvím, když mi někdo skutečně dokáže, že se mýlím. Výjimku tvoří zkušenost, že strach, emoce a pýcha přestavují trojici slouhů, které stojí jako protiklad trojice – krása, pokora a láska.

Pro tuto přednášku jsem vybral příklady, tří příběhy ze života a několik dat ze sociologického výzkumu Klubu společenských věd (ve spolupráci s Institutem české levice), které srozumitelně, ne akademicky a ne politicky korektně, popisují probíhající procesy, osvětlují některé příčiny a ukazují na cesty ke zdraví a radosti ze života bez ohledu na to, co nám slibují tzv. elity a politicky korektní média a co jako vysvětlení nabízejí různá alternativní média, strany a hnutí, vše v odcházení.

Hned v úvodu přednášky jsou popsány krátce čtyři reálné možnosti z mála jiných, z nichž si každý přítomný a nepřítomný občan může vybrat podle svého gusta. V závěru přednášky se nabízí možnost klást otázky. Jaké jsou ty zmíněné čtyři možnosti, postoje a řešení současné situace?

1) Věnujte pozornost kolapsu a budete jeho obětí
To se stane, budete-li se účastnit každodenní hry klaunů, rozčilovat se nad jejich jednáním a jednáním těch, kteří jsou u moci. Budete vždy frustrovaní tím, jak se věci mají, budete vidět zřejmé způsoby, jak zlepšit společenskou situaci. Problém s touto možností ale je, že jen ubližuje člověku. Nic se nezlepšuje, nedělá se nic, co by změnilo směr věcí. Unavený, rozčilený a pořád naštvaný člověk je předurčen k tomu, aby byl slabý, dokud se nerozhodne pro další z možností.

2) Nevěnujte současnému politickému dění pozornost a užívejte si života. Proč?
Nevytvořili jste politickou a kulturní dekadenci, ve které žijeme, nevybrali jste si systém a u některých předpokládám, že s ním ani nesouhlasili. Nechť ti, kteří jsou u moci, pokračují v poškozování a mají pozornost těch, kteří je chtějí napodobovat nebo následovat. Člověk, který si vybere tuto možnost, odmítá dát systému jakoukoli energii, myšlenku a čas. Spokojí se s tím, že si ze života odnese co nejvíce radosti, vychovává své děti nebo vnoučata tak dobře, jak jen může, následuje Krista a je ochoten se vždy za jeho učení postavit a být příkladem pro ostatní svým štěstím a schopností být šťastný a nestarat se o současnou politiku.

3) Stát se revolucionářem
Člověk se může stát revolucionářem. Jak moc je oddaný revoluci, je na něm. Nejen, že je naštvaný na směr věcí, ale zavazuje se bojovat všemi dostupnými způsoby. Revolucionář by neměl ale zapomenout, že revoluce téměř vždy končí vítězstvím státu - získáním větší moci, zatímco obyčejný člověk ji ztrácí. Revolucionář by měl pochopit pravděpodobnost, že jakákoli výhra může vypadat jako výhra, ale nakonec se projeví jako ztráta. Proč? Protože stát, jak by nebyl zkorumpovaný a prohnilý bude mít vždy větší moc, než člověk a jeho peníze.

4) Vytvořte nové systémy a nepokoušejte se převzít stávající
O převzetí systému se v podstatě pokouší revoluční člověk, místo toho aby vybudoval nové systémy. Ty musí nahradit staré, které se před vašima očima rozpadají. Jídlo, oblečení, zboží, služby, komunita, výuka, umění, krása a mnohé další nabízejí vytvářet nové systémy. Vytvářet nové je nejtěžší z možností, ale současně nejplodnější, pokud to člověk dokáže. Systém je příliš velký na to, aby každý jednotlivec bojoval sám. V tomto bezduchém světě stojí za to obětovat se a položit základy, pokud chceme předat svobodu a sebeurčení zabezpečit důstojnost budoucím generacím.

V kontextu řečeného se nachází jako příklad perestrojka, rozpad SSSR a současné dění v RF, Ukrajině a jinde ve světě, včetně konání organizaci, OSN. MMF, WHO a podobné.

Co je potřeba konkrétně změnit a proč

Abychom mohli žít důstojný život, je potřeba uvědomit si, že z rozbitého džbánu nikdy neuděláme džbán nový. Musíme se proto rozhodnout vyrobit nový džbán, zintenzivnit práci na novém vzdělávacím a výchovném systému a připravovat alternativní cesty pro ty mladé, kteří dovolí rozvoj svých individuálních schopností s cílem získání nových návyků pro novou dobu s novými technologiemi a porozuměním, že naše planeta představuje kosmickou loď, kterou nemůže vytvořit, řídit a udržovat při životě polovzdělaný člověk.

Projekt - Pharus de Victoria je jedním z několika málo rodících se v nově tvořícím se světě. O něm dnes se nebudu podrobněji zmiňovat. Podrobnosti programu a možnosti účasti v programu sdělím rád všem se zájmem odděleně.



Co je potřeba si současně uvědomit a proč, aby došlo ke změně

Jako cizinec žijící v české kotlině 16 let cítím potřebu vyhnout se nařknutí nebo podezření z vměšování se do vnitřní politiky. Proto jsem vybral jeden z posledních příspěvků bývalého premiéra ČR Jiřího Paroubka, vydavatele média vaše věc.cz, ve kterém doposud pravidelně a bez cenzury zveřejňuji své články. Obsah a vybrané citáty z Paroubkova příspěvku nazvaného Vláda Petra Fialy přežila…, zveřejněného 2. 9. parafrázuji jako desatero.

Osobně souhlasím s bývalým premiérem a autorem článku, že ve výčtu popisu neschopnosti současné vlády by bylo možné pokračovat, a že to nejlepší, co by vláda mohla udělat v této situaci, kdy lze očekávat v podzimních a zimních měsících vrchol krize, který není schopná zvládnout, je odejít a uvolnit místo vládě odborníků. Ta by mohla zemi vyvést z krizové situace a na jarní měsíce připravit mimořádné volby do nové poslanecké sněmovny.

Co nás čeká a co nás nemine

Uvidíme, co přinesou ohlašované demonstrace, podzim a zima poté, co G7 a předsedkyně EK Ursula von der Leyen se rozhodly tzv. zastropovat cenu ropy a plynu a z Ruska přišlo sdělení, že státy, které se podřídí tzv. zastropování cen budou zcela vyloučeny z dodávek z Ruska.

Ve skutečnosti to může znamenat, že asymetričtí spojenci USA, k nimž patří ČR, budou nakupovat plyn a ropu z Číny za vysokou cenu a k tomu ještě s rizikem zvýšení hospodářské závislosti na státu, který Spojené státy americké, označily za nepřítele číslo jedna nebo číslo dvě hned za Ruskem.

Již tento jeden aktuální příklad navádí k zamyšlení se nad otázkou pravdy, lži a žvanění. A samozřejmě seznámení se i s knihou s názvem bulšit a dovětkem – O žvanění v organizacích, médiích, politice a ve vědě, autora a neuropatologa Františka Koukolíka (1941). Autor nabízí vědecky podložený a srozumitelně formulovaný poznatek, že žvást je nebezpečnější než lež. Cituji krátce: Lhář svým způsobem ctí pravdu. Ví, že lže. Ale bulšiter, tomu je to úplně jedno. Prostě žvaní.

Zmiňuji se o pravdě, lži a bulšitu, protože se jedná o kategorie staré jako lidstvo samo, z nichž lež a bulšit se dostaly na úroveň patologie u mnoha občanů, vědců a velké většiny politiků, a současnost díky internetu a sociálním sítím jim a bulšitu dovoluje nesrovnatelně vyšší a globální účinnost s negativními následky.

Připomínám vzpomenout si na původ slova, který je spojený s požadavky britských důstojníků k vojákům, bulšit bankéřů při vysvětlování finanční krize v roce 2008 a současné vysvětlování inflace, cen energií a tzv. války na Ukrajině národními a evropskými politickými elitami, to vše bez ohledu na mínění a cítění občanů, voličů. Paní ministryně zahraničí Baerbock je příkladem zelené politiky a postupu, ať to stojí, co to stojí.

Pro nás by měla platit povinnost uvědomit si, že každým dnem přibývá názorů na úkor věcných argumentů, že souboj neměnných a hotových postojů je často již k nevydržení, a že emoce vedou většinou k nežádoucím reakcím a výsledkům, podobně jako je tomu u nemocných.

Kromě toho neuškodí se čas od času podívat na imaginární dluhové a apokalyptické hodiny. Ty od roku 1947 ukazují naše přibližování se k apokalypse, pomyslné půlnoci lidstva. Napovídají, že důvodem apokalypsy není nukleární zbrojení, které se opět rozjíždí, nebo klimatická změna, kterou nás straší na každém rohu, ale především rozvrat veřejného prostoru.

V kontextu zmíněného rozvratu veřejného prostoru, tj. rozvratu společnosti se nachází mnoho různých skutečností. Jako příklad uvedu následující:
  1. Dnes skoro nikdo neví, co je reálné a co není, co je a co není pravda, a proto je i dnes důvěra v tištěná nebo autoritou pronášená slova je pořád ještě vysoká. To znamená, že jsme se zastavili někde v 18. století, v době prvních novin, jsme leniví a nevyrostli ani v době televize, internetu a sociálních sítí. Proč? Protože často můžeme slyšet – vždyť to píšou noviny, vždyť to řekla televize Markýza, ČT nebo, že to dostalo milión lajků, proto to musí být pravda, tak a ne jinak.
  2. Někteří z nás si myslí, nebo do konce tvrdí, že mohou změnit svět. Tito lidé zapomínají, že svět je příliš složitá a mohutná struktura, a že je mnohem ekologičtější, efektivnější a ekonomické měnit sám sebe. To již proto, že každý z nás může mít vliv na tři až pět lidí, které máte rádi nebo kteří mají rádi vás. Dál už náš vliv oslabuje. Proto snažit se změnit svět podobně jako slepovat rozbitý džbán, představuje zbytečnou ztrátu energie.
  3. Podobnou ztrátu energie způsobuje snaha diskutovat s hluboce věřícím člověkem, který může představovat fanatismus. Je přitom jedno, zda se jedná o věřícího ve smyslu náboženství, politiky nebo nějaké ideje spojené s technologiemi. Proč tomu tak je? Každá víra má neurofyziologický podklad. Diskutovat a vést dialog lze proto jenom s člověkem, který je přístupný argumentaci. Otázka: kolik z přítomných je přístupných k argumentaci?
Co představuje neurofyziologický podklad
  1. Kognitivní disonance říká: setkání s něčím, co je v rozporu s tím, co si myslíme nebo v co věříme, spotřebovává energii mozku, protože se s tím musí nějak vyrovnávat. Jinými slovy: Daleko jednodušší je popřít realitu a uchovat si to své. Proto jsem tam, kde jsme.
  2. Mechanismus nebo mašina na víru. Té je zcela jedno, v co věříme, jestliže pevně věříme. A je černé, mašina běží. Jestliže věříme, že A je bílé, běží také.
Zmiňuji se o neurofyziologickém podkladu, protože je experimentálně prokázáno, že u skupin věřících v rozdílné věci, se při použití magnetické rezonance v hlavě rozsvítí stejná síť. Jinými slovy, reakce na otázku: Existuje biblický Bůh, demokracie apod.?, u jedné skupiny – Neexistuje biblický Bůh, demokracie apod.?, u druhé skupiny, se po vložení hlavy do skeneru magnetické rezonance rozsvítí stejná síť.

Další části přednášky se týkají odcizení člověka od přírody, významu tančící finské premiérky Sanna Marin, tiskové konference MZV ČLR z 30. května 2022, moderní rodiny a tragédie v kontextu odebírání dětí, co vše se za tím skrývá a je spojeno. Důležitou část přednášky představuje demografie a její úskalí, s vysvětlením problematiky migrace během první třetiny 21. století, přelidněný jih a tzv. mládežnická boule. Poslední část formuluje otázky a nabízí indikativní vysvětlení – Proč vzniká nová G8, Proč vztah USA-RF se blíží k rozpadu, Balkán z jiného pohledu a Proč budou padat vlády v EU.

Zmiňuji se o přednášce, která se neuskuteční. O důvodech se nebudu rozepisovat. V upravené formě ji nabídnu zveřejnit na webu Institutu české levice. Kdo chce skutečně budovat společnost s větší spravedlností, tomu - Souhlasu netřeba.


Souhlasíte s tím, že Česká republika dodává zbraně na Ukrajinu?

Ano
transparent.gif transparent.gif
18%
Ne
transparent.gif transparent.gif
65%
Nevím
transparent.gif transparent.gif
17%