Svátek má: Romana

Komentáře

Stanislav Novotný

předseda Asociace nezávislých médií

Pátek nešťastný je den aneb česká volba

V pátek 13. října r. 1307 zabušili královi služebníci na templářské dveře po celé Francii. A bylo jim otevřeno. A proč se taky bát?

Přišli přece bratři – křesťané, přišli vlastní. Nezvaní hosté sice ten den přinutili více než 5000 templářských rytířů vyměnit svobodu za vězení, ale kdo by věřil, že nejde o nedorozumění. I templáři věřili, že se vše vysvětlí. Leč nic se nevysvětlilo.

Ti, kteří téměř 200 let hájili zájmy evropského křesťanstva na Blízkém východě, byli postupně obviňováni z vykonstruovaných zločinů, mučeni, odsuzováni, upalováni. A jejich řád - Řád Chudých rytířů Krista a Šalamounova chrámu - byl zrušen a jeho majetek zabaven.

Templáři byli zničeni poté, co byli vytlačeni muslimy ze Svaté země a ztratili tak na popularitě. Dráždilo však také jejich bohatství, přílišná samostatnost, ambicióznost a nákladnost jejich existence. Ale bez ohledu na mocenské a fiskální důvody, jež tehdy francouzského krále a papeže vedly k likvidaci nejlépe fungující vojenské síly v Evropě, vyděsila především tehdejší veřejnost míra použité brutality a podlosti. A to natolik, že se až po dnešní časy udržela pověra o nešťastném pátku třináctého.

Ze dne na den se tehdy z legendárních hrdinů středověku a z obránců víry pravé stali sodomité, heretici či služebníci Satana. Přitom velkou roli zde sehrály pomluvy, vědomé lži, křivá svědectví a mediální masáž. Ano, doslova masáž. Král si dal záležet, aby mučením vynucená přiznání byla řádně distribuována do všech konců země. Protivníka bylo třeba znectít a zbavit jej věrohodnosti. Pak se mu také dalo „legálně“ sáhnout i na majetek.

Od této události uplynulo 710 let a shodou okolností připadlo letos výročí opět na pátek 13. října. A pouze o týden tak předešlo volebnímu pátku. Jsme dnes opravdu tak vzdáleni praktikám Filipa IV.?

Dějiny 20. století nám jasně říkají, že nikoli. A protože jsou dnes opět mediálně diskriminováni a dehonestováni kritici jediného správného pohybu mávátkem, dospějeme do těch starých dobrých časů coby dup. Vratíme-li však do veřejného prostoru také odpůrce Evropské unie, sorosovsky řízené migrace, mezinárodních agresí vůči suverénním státům, genderových experimentů, inkluze ve školství, vlády nadnárodních korporací, podpory islámského terorismu či naopak obhájce národního státu, českých národních zájmů a skutečných evropských hodnot… máme šanci.

Volme vlastním rozumem, a nebo si jej raději půjčme u sedláka.

Stanislav Novotný