Svátek má: Vratislav

Komentáře

Soňa Marková

poslankyně PS PČR (KSČM)

Ministerstvo zdravotnictví ušilo zákon o léčitelství horkou jehlou

Ministr zdravotnictví A. Vojtěch se překvapivě po připomínkovém řízení rozhodl stáhnout z legislativního procesu návrh zákona o léčitelských službách.

Tento dlouho slibovaný zákon měl reagovat na některé negativní mediálně propírané kauzy šarlatánů a ochránit pacienty. Příslušné paragrafy se mají nově zapracovat do chystané novely zákona o zdravotních službách.
   
Zásadní problém spočívá v tom, že by se léčitel neměl hlásit krajskému, ale živnostenskému úřadu a zařadit se do volné živnosti. Stát by tak ztratil přehled o tom, kdo léčitelství vlastně provozuje. Léčitelství přitom může mít zásadní dopady na zdraví a někdy i život pacientů. Proto je nezbytné, aby na činnost léčitelů dozírali odborníci z oblasti zdravotnictví. Pracovníci živnostenských úřadů takovými odborníky, kteří by byli schopni rozpoznat, zda činnost léčitele může negativně ovlivnit zdraví, nedisponují. Navíc se do „volné živnosti“ zařazují veškeré činnosti, které nevyžadují prokazování odborné ani jiné způsobilosti. Registrace u živnostenského úřadu nemůže tedy v žádném případě nahradit původně plánovaný Národní registr léčitelů.
   


Ministerstvo zdravotnictví chce zavést povinnost vést dokumentaci o použitých metodách, doporučeních a vydaných produktech. Za nevedení dokumentace a neposkytnutí informací by měly hrozit sankce. Léčitelé musí také své klienty upozornit, že jim poskytují alternativní metodu a nikoli zdravotní službu, předem je informovat o ceně a vystavit potvrzení o platbě. Kromě toho je ale také nutné zákonem jasně definovat léčitelské služby, doložení bezúhonnosti a jasnou právní odpovědnost. Návrh novely musí sice ještě projít připomínkovým řízením, ale již teď vzbuzuje svoji „spornou nedotažeností“ oprávněné obavy.
  
V České republice dnes působí odhadem stovky až tisíce osob, které se věnují poskytování služeb v oblasti komplementární a alternativní medicíny. Orgány veřejné moci ani pacienti přitom nemají žádný přehled o těchto poskytovatelích a o metodách, které nabízejí. Někteří poskytovatelé se přitom skrývají za nejasnými subjekty. O poskytovaných službách se často nevedou záznamy a kontrola je obtížná. Pacient mnohdy odchází bez jakékoli zprávy. V případě sporu o poškození pacienta nemá potom pacient žádný důkaz o tom, co mu bylo doporučováno nebo prováděno. Ústupem od návrhu zákona o léčitelství a jeho nahrazení spornými paragrafy se „vlk nažere, koza zůstane celá“ a pacient zoufale hledající alternativu „ostrouhá“.

Soňa Marková